Pořídili jste si štěně ?

 

 

   Právě jste si pořídili štěně. Ať ho máte na výcvik, výstavy, doma pro radost nebo jen na pohovku čeká vás spousta práce s jeho výchovou, vše co souvisí s kouzelným slovem socializace, základní povely apod. Myslím, že je důležité nedělat opakovaně chyby a postupovat promyšleně. Jednoznačnost příkazů se musí naučit na základech a k nim určitě patří příkaz „FUJ“ a NE“. Dost často si ale dobré základy zkazíme sami.Co tím myslím ? Podívejme se na tři standardní situace :

    Pes při procházce pohodlně poklusává vedle svého majitele. Náhle ucítí něco co je strašně lákavé a neznámé a je to nutno hned prozkoumat a již upaluje s divokym štěkotem vstříc dobrodružství. Když zazní hromové „FUJ!“, mozkem psa prolétnou nepříjemné vzpomínky. „Fuj!“, jak pes dobře ví, mívá za následek nepříjemná opatření. Proto je lepši, když hned nechá toho, co pravě dělá. A za svůj návrat k pánečkovi se mu dostane laskavé pochvaly a odměny v podobě pohlazeni, pamlsku nebo krátké hry.

   Jiná situace. Pořádáme menši slavnost s grilováním, a ta je pravě v plném proudu. Skotačí zpustlou zahradou a majitele mají radost, ze se všichni dobře baví veselými kousky jejich roztomilého psa – když ten si najednou přidřepne bez špatného svědomí a bez postranních úmyslů vedle zahradního nábytku, zakulatí hřbet a udělá pěknou hromádku. „Fuj!“ křičí zrudlý majitel, kterého se tento trapas značně dotkl, a sklidí nechápavý pohled znepokojených psích očí. Protože tentokrát to psímu mozku nezapálilo. Koneckonců pes udělal jenom to, co musel, tam, kde za normálních okolnosti smi, pod keřem…

   Nácvik poslušnosti na procházce: pes se má konečně naučit klidně sedět, i když se majitel od něj zrovna vzdaluje. Přesně podle knih zavelíte psovi „sedni!“ a pomalu odcházíte, následuje energický  povel  „zůstaň!“ – a co udělá pes? Protože to ještě nezná vyrazí ze všech sil za vámi a už se vám ani nehne od levé nohy. „Fuj?“ Vesmír vašeho psa definitivně puká. Muže dospět k jedinému závěru: „fuj!“ nic neznamená, na něj neplatí, znamená pro něj jedině nejistotu. Lepši udělá, když bude tohle slůvko ignorovat. A tak se ze psa vyvine tvrdohlavý paličák, který jednou poslechne a podruhé ne – jak ho to právě napadne.

   Protože toto stále stejné slovo verbálního zákazu bylo vysloveno ve třech různých situacích, ve kterých je pes musí chápat  pokaždé jinak. Pak není schopen přiradit si zákaz »Fuj!“ jednoznačně, to ho irituje a mate – a tak to začne jednoduše ignorovat. Průměrný pes se naučí akusticky rozpoznávat 35 až 40 slov a těm je schopen přiřadit správný význam (při intenzivnim výcviku a velké učenlivosti psa se pes může naučit i více slov). U všech ostatních povelu se orientuje méně podle slova samotného, ale více podle intonace hlasu (káravý tón, spokojený, rozjásaný), podle mimiky nebo gest svého majitele. Mezi slova, kterým pes opravdu rozumí, patří jeho jméno a většinou také některé základní povely – například „Sedni!“, „Lehni“,  „Ke mne!“ nebo „Pojď!“ A mezi tato slova by mělo patřit také slovo absolutního zákazu. Je celkem lhostejné, zda se rozhodneme pro povel „Ne!“ nebo „Fuj“. Důležité ovšem je, aby pes ihned poznal, co nesmi NIKDY dělat. Proto musíme slovo „Fuj!“ používat vždy jen tam, kdy pes začíná dělat něco, co je vždycky a všude zakázáno (například žebráni, honěni zvěře, kousáni…). A samozřejmě ho smíme používat právě JEN v těchto situacích! Chceme-li psovi pro jednou zakázat, co jindy dělat smi (například štěkat na vetřelce) vybereme si jiné slovo! Jestliže tedy „Fuj!“ znamená absolutní zákaz, například „Ne!“ bude míti mít význam: »Ne tady a ne teď“ Jestliže pes špatně provede nějaký povel (například „sedni!“ namísto „K noze!“), použijeme jiné slovo – například „Ne!“, nebo – ještě lepe – neřekneme nic, ale zopakujeme své přání a pomůžeme psovi gesty a mimikou, aby nám správně porozuměl.

   Stojí to spousty námahy a trpělivosti, musíme-li se omezovat a z naší ohromné slovní zásoby a příšerně složitého způsobu mluvy si máme vybrat jen několik málo jednoduchých, ale jasných a dokonale srozumitelných slov. Při jednáni se psem je to ovšem nevyhnutelně nutné, protože jedině tak můžeme od našeho psa požadovat, aby porozuměl základnim pojmům lidské řeči…

 

 

 

Krejza Jiří

zdroj: Svět psů 1/2004